Valecni psi ve Vietnamu

Váleční psi ve Vietnamu

Ve vietnamské válce sloužilo na 4000 psů a 10000 psovodů. Voják a pes byli nerozlučnou dvojicí, navzájem si poskytovali ochranu i péči. Psovodi si ke svým psům vytvořili silné pouto.

Už během druhé světové války psi přispěli k záchraně tisíce životů. Ve válce v Koreji snížili ztráty na 65%. Ve Vietnamské válce tomu nebylo jinak. Psi dokážou cítit emoce, bolest, smutek i radost.

Američtí psi ve Vietnamu byli používáni jako záchranní psi, strážní psi a průzkumní psi. Záchranní psi byli do nepřístupných míst shazováni na padácích, nebo spouštěni z helikoptér. Jejich úkolem bylo vyhledat sestřelené americké piloty. Tito psi se nezývali slídiči.

Vodní psi byli vycvičeni, aby vyhledávali nepřátelské potápěče. Na základně Ben Kajo  se dělali tajné testy, aby pes dokázal najit člověka pod hladinou. Vietnamští vojáci používali k dýchání pod vodou hadice nebo stonky bambusu. Pes proto byl schopný ucítit dech vietnamského vojáka nad hladinou. K tomuto úkolu byl nejčastěji používán Labradorský retrívr.

Strážní psi měli za úkol střežit obvody vojenských budov.  Letiště sklady a velitelská stanoviště. Pro tento účel byl nejčastěji používán Německý ovčák. Na základně TOPDOG bylo cvičeno na 2000 amerických strážných psů. Pouto mezi psovodem a psem se zesílí, když život závisí na psu.

Průzkumní psi byli cvičeni, aby upozorňovali na nastražené pasti, na trhaviny na ostřelovače a na vojáky Vietkongu. Psovodi se svými psy, chodili před skupinou amerických vojáku a děli průzkum terénu. Pes díky svému čichu a sluchu dokázal upozornit na drát mezi stromy, kde byla připravena trhavina. Dokázal upozornit na nepřátelské jednotky až na jeden kilometr. Podle čichu dokázal lokalizovat nepřátelského odstřelovače, a proto zachránil hodně amerických životů.  Vietnamští vojáci vypisovali odměny na tyto průzkumné psy. První výstřely směřovaly hlavně na psa a psovoda.

Psovod měl za úkol poskytnout svému svěřenci veškerou péči. Musel se o něho pravidelně starat rozčesávat mu kožich nosit mu jeho příděl jídla a za tuto službu pes chránil svého psovoda.

30. ledna 1968 vypukla severovietnamská  ofenzíva po celém vietnamském území. Psi se měli stát materiálem ve vietnamské válce.  Materiál se odepisoval a počítalo se z jeho zničením. Na konci druhé světové války měli psi lepší vyhlídky. Vojáci si je brali domu a psi dostávali čestné uznání. Američtí psi ve Vietnamu takové štěstí neměli. Při ofenzívě na ně americká armáda opomněla. Ve válce ve Vietnamu bylo nasazeno na 4000 psů z toho domů se vrátilo jen 204 psů. Americká armáda říkala, že riziko šíření nákazy od psů je příliš vysoké. Veterináři měli dvě volby: Buď je předat severovietnamské armádě, nebo je usmrtit...

Američtí psovodi se dodnes trápí s tím, co se vlastně stalo se psy…  Přitom pes je nejlepším přítelem člověka. Zejména pak vojáka.