Onemocnění zubů, obezita a rakovina mléčných žláz fen jsou nejčastější zanedbané potíže u psů, říká MVDr. Jana Vrábelová

Preventivní prohlídky u psů by měly probíhat stejně často jako u lidí, jen málo majitelů však nad něčím takovým přemýšlí. Které zdravotní problémy nejčastěji přehlídneme a proč? Zeptali jsme se veterinární lékařky Jany Vrábelové.

Nejsou to jen malá plemena, která můžou trápit obtíže s jejich chrupem. Podobně je tomu i u obezity psů, která je bohužel velmi rozšířeným jevem. Na co se u svých mazlíčků zaměřit, abychom včas poznali příznaky nejčastějších zdravotních problémů nám v rozhovoru prozradila veterinární lékařka z pražské kliniky Vetino Jaggy.

Jak často ve své praxi vidíte, že k vám jedou majitelé se svými psi tzv. na poslední chvíli?

V souvislosti s opravdu významným nárůstem trendu chovu psů a zvýšením úrovně jak veterinární, tak chovatelské péče, se s podobnými případy naštěstí setkávám minimálně. Tyto ojedinělé případy jsou nejčastěji již geriatričtí pacienti, tedy velmi staří pejsci, s chronickými onemocnění ve stádiu, kdy už jim intenzivní léčbou můžeme pouze ulevit, a to jen na určitou dobu. Naopak mě jako veterinární lékařku těší, že vídám velmi zodpovědné a často i informované majitele, kteří docházejí se svými pejsky na preventivní kontroly zdraví. Tyto kontroly, pokud jsou prováděné svědomitě, mají dle mého názoru důležité místo ve veterinární medicíně, jelikož nám často pomohou odhalit nenápadné chronické obtíže nebo onemocnění ještě před propuknutím závažných až život ohrožujících stavů.

Jaké jsou nejčastější zanedbané potíže psů?

Na prvním místě je za mě jednoznačně onemocnění periodontu (tkání obklopujících zuby) a zubů. Možná někoho překvapí, že se nejedná pouze o starší pacienty, dejme tomu nad 8 let. Stomatologické obtíže často trápí i mladé jedince miniaturních plemen, např. čivavy, jorkšírské teriéry, bišonky apod. U těchto pejsků se bavíme o perzistentních mléčných zubech, které se ve správný čas neuvolní a tlačí se v jednom alveolu se zubem trvalým, mohou jej poškozovat a často se v tomto místě začíná tvořit zubní kámen. Vedle toho jsou malá plemena celkově predisponována k tvorbě zubního plaku a kamene, který je spojen s nepříjemným zápachem z tlamičky. Jistě by ale nebylo vhodné škatulkovat na základě velikosti psů, jelikož obdobné problémy mohou mít i psi velkých plemen, obvykle ve vyšším věku, kteří mívají v mládí a dospělosti obtíže s chrupem minimálně.

Na první místě uvádíte zuby, co dalšího nejčastěji trápí psy různých plemen?

Nemohu opomenout také obezitu u domácích mazlíčků, jedná se totiž o vážný zdravotní problém. Rizika s ní spojená jsou v podstatě velmi podobná těm u lidí. Jedná se o zátěž kardiovaskulární nebo pohybové soustavy, konkrétně kloubů a s tím často vídané zhoršené vstávání. Dále může obezita ztěžovat dýchání, a to nejen u plemen brachycefalických, jako jsou mopsi, francouzští buldočci nebo boxeři, ale také u plemen s normální délkou nosu. Dušnost je spojena jak s tlakem tuku na bránici a dýchací cesty, tak s přehříváním, což řešíme zejména v létě, může totiž docházet až k život ohrožujícím stavům (tzv. heat-stroke). Vedle toho obezita zvířata predisponuje k řadě onemocnění, např. cukrovce, jelikož stejně jako u lidí může vést k inzulinové rezistenci. Obecně doporučuji u mazlíčků úbytky nebo přibírání na váze sledovat a pokud možno kontrolovat, může se jednat nejen o chyby ve výživě, ale také o příznak endokrinologických onemocnění. Často se setkávám s tím, že i starší psi, kteří již byli dle slov majitelů líní a pomalí, běhají po shození na ideálnější hmotnost zase jako v mládí.

Jako poslední bych zmínila nádory mléčné žlázy u fen. Samy o sobě nemusí fenkám způsobovat velké obtíže, konec konců i 50 % z nich může být nezhoubných. Pokud se však jedná o maligní proces, bavíme se o velkém riziku metastáz např. do plic, tumory bývají často bolestivé a mohou také ulcerovat na povrchu a krvácet. Opět velkou pomocí při prevenci je pečlivé prohmatání mléčné žlázy každé nekastrované fenky, které by vždy mělo být součástí klinického vyšetření, např. před očkováním nebo při preventivní prohlídce.

Jaká je správná prevence těchto potíží? A zvládne ji každý?

U všech výše zmíněných obtíží si troufám říct, že ano. Věřím tomu, že třeba u čistění zubů, může být složitější na tento proces psa naučit. Byla jsem však svědkem toho, že při správném tréninku a s notnou dávkou trpělivosti lze psy naučit daleko složitější úkony. Jedná se totiž o jediný opravdu efektivní prostředek v prevenci stomatologických onemocnění. Navíc je v podstatě zdarma. Zuby psům čistíme velmi podobně jako své vlastní, tedy ze všech stran, nicméně k tomu nepotřebujeme zubní pastu. Naopak, lidské zubní pasty s fluorem nebo sladidly jsou přímo nevhodné. Jde nám zejména o mechanickou očistu od zubního plaku, který je médiem pro vznik zubního kamene. K čištění jsou vhodné běžné zubní kartáčky s velmi jemnými štětinami. Samozřejmě nepopírám určitý pozitivní vliv různých žvýkacích hraček, pamlsků a doplňků stravy, nicméně samy o sobě nečistí zuby tak efektivně, jak bychom si mysleli. Bohužel, když si přestavíme, jak moc se většina dnes moderních plemen psů liší od původních vlků, musíme tomu přizpůsobit také péči o ně.

U obezity je myslím postup prevence vcelku jednoduchý. Je vhodné mazlíky nepřekrmovat, výrobci komerčních krmiv na obalech vždy dávkování uvádějí a pokud krmíme domácí stravou, není dnes již problém najít a vypočítat si kalorickou potřebu, kterou přizpůsobujeme dle vytíženosti a aktivity pejska. Častým problémem jsou pamlsky, které dáváme pejskům ještě navíc ke krmné dávce nebo také jídlo od stolu, které může být přímo nevhodné. Pokud je pes v tréninku a chceme jej často odměňovat, doporučuji dané množství odebrat z krmné dávky nebo odměňovat granulemi. Při hubnutí jako takovém je základ postupně zvyšující se intenzita pohybu ve formě krátkých procházek, hraní si s majitelem a zároveň na začátku snížení krmné dávky asi o 10-20 %. Hubnutí by u mazlíčků mělo být pozvolné a nemělo by překročit 1-2 % tělesné hmotnosti za týden.

Co se týče nádorových onemocnění mléčné žlázy, určitou formou prevence je již zmíněné pravidelné klinické vyšetření. Trochu sporné názory má ve veterinární medicíně i laické veřejnosti kastrace. Na rozvoj tumorů mléčné žlázy mají však prokázaný vliv právě pohlavní hormony. Navíc studie již ukázaly, že kastrace fenky před prvním háráním snižuje riziko vzniku tohoto nádorového onemocnění o 99,5 %, po prvním hárání je to pak o 92 %, s dalším háráními již pozitivní preventivní efekt významně klesá. Nechávám však toto rozhodnutí vždy na chovateli a snažím se pouze předkládat fakta a určité zkušenosti.

Existují signály, které dává tělo psa, aby zavčas upozornilo, že něco není v pořádku?

Ano a je nutné být opravdu dobrým pozorovatelem. Tím nejlepším je přirozeně sám majitel zvířete, který ho zná nejlépe. Pravdou však je, že velká část pacientů se v ordinaci nebo o samotě s lékařem chová odlišně a často ukáže více, pouze ojediněle méně. V tomto právě tkví úspěch včasného rozpoznání nemoci. Mezi nejčastější nenápadné příznaky patří různé stupně apatie (zvíře je skleslejší, smutnější), nechutenství, schovávání se, odmítání hraček, slinění až nevolnost, časté pojídání trávy, ohlížení se za břichem, olizování si neobvyklých míst nebo hubnutí. U onemocnění zubů se prosím nenechme zmást tím, že pes normálně přijímá potravu. Většina psů s prohnilým chrupem bude jíst i granule, to však neznamená, že je to bez bolesti nebo diskomfortu. Častým brzkým příznakem stomatologických onemocnění je na prvním místě zápach z tlamy, poté slinění, mlaskání, odmítání hraček nebo tahání se o ně.

Lze každého psa, který s těmito problémy přijede zachránit?

Vcelku realisticky lze konstatovat, že většinu ano. Výše zmíněné stavy nebývají ve chvíli prezentace na klinice přímo život ohrožující. Nedávno jsem řešila případ stařičkého (16 let) jezevčíka, který krvácel z dutiny ústní a vykrvácel se až na polovinu normální hladiny červených krvinek. Majitelé hlubší diagnostiku v sedaci odkládali a argumentovali vysokým věkem. Nicméně tento pejsek již potřeboval transfuzi, a tudíž bylo nutné zjistit proč z tlamy krvácí. Rychlou anestézii zvládl hladce a prohlídka dutiny ústní a rentgeny zubů jasně prokázaly velmi závažné onemocnění periodontu již se zasažením kostního podkladu a hnisavými lézemi v okolí zubních kořenů. Naštěstí se velmi brzy po stabilizaci u nás dostal na specializované stomatologické pracoviště a daří se mu výborně.

Shodou náhod mám v péči dalšího jezevčíka, tentokrát fenku, u které jsme diagnostikovali metastatický proces tumoru mléčné žlázy do podpažní mízní uzliny, kvůli kterému byla velmi smutná, nechtěla jíst a kulhala na přední nožku. Věděli jsme, že v této fázi je již velmi obtížné až nemožné proces vyléčit a byli jsme limitováni přáním majitele, který nechtěl podstupovat intenzivní a invazivní léčbu. Fenka tedy odešla domů s metronomickou chemoterapií a nesterodiními antiflogistiky a asi za tři dny jsme byli informováni, že se má naprosto skvěle, jako za mlada. Nyní po třech měsících je stav stále stabilní a nádor dále neroste. Tímto jsem chtěla ukázat, že někdy zachránit nemusí nutně znamenat vyléčit. Ve veterině se řídím hlavně kvalitou života pacienta a pokud ta je skvělá, zejména u pacientů s nevyléčitelným nebo chronickým onemocněním, výsledky jsou jen čísla a diagnózy jen písmena.

foto: se svolením MVDr. Jany Vrábelové