Můj pes strašpytel

Přestože je strach důležitým a smysluplným citovým vzruchem, který nám znemožňuje, abychom se zbytečně pouštěli do nebezpečných situací, se většina psů snaží vyhnout vážným konfliktům, dokonce i tehdy, když se cítí být ohroženi. 

Obrana

Než se pes začne aktivně bránit, dává nejprve najevo, že se cítí být ohrožen. Pomocí určité kombinace signálů ukáže, že nemá na střetu zájem. Záměrem chlácholivě bázlivého výrazu je uklidnění jiného psa, který signalizuje imponováním a výhružným chováním svoji převahu a připravenost zaútočit. 

Mnoho psů při chlácholení protivníka zvedne přední packu, což lidé obvykle považují za prosebné gesto. Zvednutá packa je úspěšným signálem pro vzniklou situaci. Stává se z ní universální prosebné gesto, které pes používá, když se chce zúčastnit rozdělování potravy nebo třeba jít ven.

Jinou formou demonstrování vlastní podřízenosti je vylučování malého množství moči a intenzivní kňučení. 

Obranná hrozba

Nevedou-li silně intenzivní a jednoznačné signály k uchlácholení protivníka, přechází chlácholivě bázlivý výraz podřizujícího se psa v obranou hrozbu. Obranná hrozba signalizuje , že se pes cítí ohrožen a zároveň se podřizuje. Dává tak najevo, že se bude, pokud to bude nutné bránit ze všech sil. Signalizuje to naježenými chlupy, vrčením nebo štěkáním v kombinaci s kňučením, cvakáním zuby a nakonec chňapnutím. Ústup protivníka si pes nevykládá jako projev slabosti. Další ohrožení donutí psa, aby se řídil pudem sebezáchovy, zaútočil a pustil se do opravdového boje.

Zvykejte proto svého psa na nebezpečné situace, které v něm vzbuzují úzkost. Čím více ho budete chránit, tím bude úzkostlivější.