Je to dřina, říká o sportovním pasení ovcí Věra Kadlecová

foto: se souhlasem Věry Kadlecové

V dnešní době ještě existují psi, co pracují s ovcemi. A také v tom soutěží. Povídali jsme si s Věrou Kadlecovou, která tento sport provozuje již pět let.

Věra je divadelní a event produkční, ředitelka charitativní organizace Velvet Smile – což je obecně prospěšná společnost, pomáhající zejména rodinám s hendikepovanými či nemocnými dětmi a obětem domácího násilí. Ale i tak si najde čas na horské túry, přírodu, a hlavně na své dva akční briardy – Boba (Boreas de Vent Bella’s Liberi), což je 10letý černý briard a Santina (Kerouac El Santino Bella’s Liberi), to je 10měsíční šedý briard.

Sheepdog trial, herding, pasení, honáctví – jak se vlastně tomuto sportu správně u nás říká? A proč se věnuješ zrovna tomuto sportu?

Nazývá se jednoduše pasení. Vždycky mě to fascinovalo. Je to aktivita, v níž se závodí, a to i na mezinárodní úrovni. Rozlišují se dva styly – tradiční a kontinentální styl. Soutěží se ve třech úrovních, které se označují IHT 1-3 (International Herding Style).  Se svými psy patřím do tradičního stylu, ten kontinentální je pouze pro border kolie.

A do tradičního stylu spadají která plemena?

Sem patří plemena, která jsou definována v I. Skupině FCI (Fédération Cynologique internationale – mezinárodní kynologická federace) což jsou ovčácká, pastevecká a honácká plemena. Tam právě spadají briardi. Je to jedno ze dvou nejstarších francouzských plemen v této skupině.

Jak se soutěží?

Aby mohl pes začít závodit, potřebuje nejdříve splnit NHAT – test přirozených vloh ovčáckého psa. Ten se skládá ze dvou částí. V první části se rozhodčí přesvědčí o socializaci psa při jeho kontaktu s lidmi. Pes na vodítku prochází kolem skupiny lidí. Dále se hodnotí kontakt s ostatními psy, při němž se psovod projde opět kolem skupinky lidí, kteří u sebe už mají pejsky. V této části testu by neměl mít pes strach ani z cizích nebo hlasitých zvuků. V neposlední řadě je důležitý vztah a spolupráce s psovodem. Druhá část se týká přímo vloh. Pes se bez vodítka pohybuje kolem ohrady, kde jsou ovečky. Záleží na rozhodčím, zda povolí psovodovi, aby vešli i dovnitř k ovcím. Při této části testu se hodnotí zájem psa o stádo a jeho iniciativa „pracovat“, tedy kontrolovat ovce.

Poté musí složit HWT – pracovní test pasení, kde již pes s handlerem (psovodem) musí ukázat práci se stádem ovcí, spolupráci a také svoji inteligenci. Je nutno splnit základní úkoly jako vyvést stádo z penu (ohrady), provést ho po trati, kde jsou přesně dané úkoly a zase přivést stádo zpět a zavřít ho. Vše musí proběhnout ideálně v klidu, pes nesmí poranit ovci a podobně. Když pes složí tento pracovní test může začít závodit. Postupuje kategoriemi. Závody v jednotlivých kategoriích jsou přesně dány zkušebními řády. Mají svá specifika jako délka trati, překážky, povinné úkoly a podobně.

foto: se souhlasem Věry Kadlecové

Páni, zdá se to složité, a to jste ještě ani nezačali soutěžit. Závod potom vypadá obdobně?

Ano, vyvést ovce z penu (nebo se taky říká košáru), úkoly, úkoly, úkoly a zavést ovce zpět. S každým levelem jsou samozřejmě úkoly složitější. Jsou to nejrůznější překážky nebo třeba simulace farmaření – je dána hranice silnice a pole a jede auto. Pes musí pohlídat stranu stáda, aby se nedostalo na silnici a auto je nepřejelo. Jindy je přistaven přepravní vozík a pes musí ovce „naložit". Ukazuje svoji pracovní inteligenci, instinkt, vnímání ovcí i spolupráci s psovodem.

A jaké překážky si mám představit?

Například slalom, most, různé uličky, kříže. Jednou stranou ovce vchází, jinou vychází. Někdy se mění pořadí, v jakém se musí překážka projít/překonat. Někdy jde dřív psovod, jindy pes.

Aha, takže psovod jde se stádem? Není to na dálku?

Psovod je se psem. Na dálku je to jen u borderek. Tradiční styl je o tom, že pes má tendenci přivádět ovce k psovodovi. Ty jsou mezi ním a psem.

A když říkáš „v klidu vést stádo“ - jde tedy o normální přirozené tempo nebo jsou nějaké časové limity?

Ano, na závodech jsou časová omezeni. IHT-1 max 25 minut, trial v IHT-2 se musí zvládnout do 30 minut a IHT-3 je omezena 35 minutami, neb je nejnáročnější.

A teď TA otázka, která se honí snad každému v hlavě: jak to psa naučíš?

Těžko (smích). Je to dřina a někdy je to „o nervy“. Prostě krev, pot a slzy, jak se říká. Ale stojí to za to. Vidět, jak se posunujete a jak ta práce u oveček začíná nějak vypadat – to je super. Jsou různá plemena a každé potřebuje svoje. Navíc každý pes je individualita a je nutné najít správný přístup, správnou cestu, a hlavně začít si rozumět a domluvit se na úrovni pes – handler. Důležité je, aby pes měl instinkt pro práci s ovečkami a chtěl pracovat. Pak už stačí jen trénovat, trénovat a trénovat. Prostě si to „vychodit". Zvolit správnou míru tréninku a způsob. Samozřejmě s dobrým trenérem jde vše lépe.

A to od začátku trénujete s ovečkami?

Ano od začátku. Santina jsem začala seznamovat s ovečkami už od štěňátka, pěkně pomalu. Boreas byl poprvé u ovcí, když měl víc než pět let.

Prošli jste si nějakými jinými sporty či aktivitami, než jste se vrhli na ovce?

S Bobem jsme úspěšně složili dvě zkoušky poslušnosti a pro radost trénovali agility. Má taky základy obran.

foto: se souhlasem Věry Kadlecové

Jak dlouho trvá trénink, než se dostanete k první zkoušce?

Sezóna trvá od března do října. V průběhu jednoho roku lze trénovat na HWT i IHT-1. Pak jsou taky dána pravidla, za jakých podmínek lze postoupit do vyšší kategorie, což je například počet úspěšných splnění IHT-1. Uspět ve vyšších kategoriích na závodech je pak samozřejmě obtížnější.

A jak dlouho to trvalo vám? Kolik sezón?

S Bobem jsme to zvládli za 14 měsíců. Začali jsme někdy na konci dubna a další rok v květnu už měl HWT a pak složil IHT-1 na výbornou. Poté jsme postoupili do IHT-2, kde bohužel už nenastoupil. Bobo ale pase stále, už jen pro radost z práce. A je skvělý. Ovečky jsou jeho největší odměna. Ač nezávodí, učíme se nové věci, a to je důležité i pro další trénink se Santinem.

Se Santinem je to úplně jiné. Pro mě je to jiné, netrénovala jsem nikdy štěně. Ale je to hezky jiné. Santino chodí k ovečkám od svých tří měsíců. Nejdříve jednou za měsíc na pár minutek, aby si zvykl. A asi od půl roku jsme chodili jednou za dva tři týdny na delší dobu. Z penu jsme postupně vyšli trénovat na volnou pastvinu, kde jsme od ledna.

Předpokládám, že to pejsky baví...

Milují to! Oba mají silný instinkt, ale také jsou ohromně tvrdohlaví a vše, co po nich chci, si chtějí ověřit sami. Pak „řeknou“ OK, už se chápeme a souhlasíme s tebou. Mají velkou motivaci pro práci, chtějí pracovat. Ovečky jsou pro ně nej odměna.

foto: se souhlasem Věry Kadlecové

Kdyby se někdo teď rozhodl, že by chtěl tento sport vyzkoušet, kde má začít?

Najít si v okolí nějaké pasecí centrum, kontaktovat trenéra, který pejska posoudí a poradí.

A to je třeba někde kolem Brna? Nějaké speciální stádo ovcí, které si můžeš půjčit?

Já jezdím za Velké Meziříčí nebo za Kunštát. Na Jižní Moravě moc farem, kde jde pást, není. Víc jich je v Čechách, okolo Prahy, Pardubic anebo na Plzeňsku.

Než se rozjedu za stádem, lze nějak zjistit, jestli pro tuto disciplínu má můj pes vlohy?

Vlohy ani instinkt bez ovcí bohužel nezjistíš.

Děkuji za vyčerpávající informace a za rozhovor, přejeme pěkné chvilky při pasení a mnoho úspěchu na soutěžích. A vy, vážení čtenáři, pokud vás práce na pastvě s ovečkami láká, neváhejte se do toho pustit. Jak vidíte, nikdy není pozdě začít.