Jak se vyrovnat se smrtí vašeho psa

 foto: unsplasch.com/Anna Dudková

Smrt milovaného mazlíčka je bolestivá, nicméně patří k životu stejně jako noc a den. Vyrovnat se s ní je však těžké. Máme pár typů, co by vám mohlo pomoci.

Pes se v průběhu let stal právoplatným členem domácnosti. Málokdy už jej můžete vidět pouze jako hlídače pozemku či areálu, bez úzkého kontaktu s lidmi. Pes je zkrátka členem rodiny, parťákem na cestách a kamarádem v těžkých chvílích. Proto je samozřejmé, že skon takového člena rodiny je stejně bolestivý jako smrt blízkého člověka. Psi žijí zhruba 15 let a to znamená, že s nimi strávíte velmi podstatnou část svého života, vychováte je, milujete je a s největší pravděpodobností je bohužel i přežijete.

NEJCITLIVĚJŠÍ CHOVATELÉ

Nejhůře snáší odchod mazlíčka děti, lidé, kteří žiji sami a senioři. Pro každou skupinu je odchod těžší z jiných důvodů, ale bolestivý je stejně. Děti se většinou poprvé setkávají se smrtí, která k životu patří. Nejsou zvyklí na to, že někdo odejde a už se nevrátí – ta definitivnost a fatalita je pro ně nepochopitelná a uvádí je ve zmatek. Navíc znají psa většinou celý svůj krátký život. Osamělí lidé ztrácí spřízněnou duši a jedinou blízkou bytost, stávají se osamělejšími a uzavřenějšími, zvláště pokud jim pes nahrazuje partnera. Senioři nesou ztrátu psa velmi těžce hned z několika důvodů. Jednak už špatně snáší změny a smrt pejska je změnou obrovskou. Navíc žádný starší člověk nemá psa pouze jako zvíře. Téměř všichni je berou jako své partnery, ty lidské už většinou ztratili, nebo jako své další děti. Mluví s nimi celými větami, krmí je na židli u stolu a nespokojí se s pouhou psí stravou. Po smrti takového mazlíčka se najednou cítí velmi osaměle, mají pocit, že jsou z jiné doby a nikdo už jim nerozumí. Navíc si uvědomují blízkost smrti, která kolem nich právě prošla a její nevyhnutelnost. Buďme proto na tyto skupiny velice opatrní a ohleduplní. Je třeba věnovat jim více pozornosti, času a také společnosti.

foto: unsplash.com/_drz_

NECHTE EMOCE PLYNOUT

To, že je vám smutno, zle, jste roztřeseni a nemáte radost ze života, je normální. Odešel sice pes, ale pro vás to nebylo bezduché zvíře, pro vás to byl člen rodiny a je tedy v pořádku truchlit. Nestarejte se o řeči jiných lidí, dovolte si být smutní, buďte na sebe hodní a nic si nevyčítejte. Všechny pocity musí vámi projít a odplavit se. Chce to čas a trpělivost, ale čím méně se budete bránit emocím, tím rychleji vám bude lépe. Pokud máte pocit, že smutníte už moc dlouho, že se váš stav nelepší a utápíte se ve větších a větších depresích, neváhejte vyhledat odborníka. Nemáte se za co stydět a není to nijak ojedinělé, jak by se mohlo zdát. Psycholog vám poradí, jak můžete své pocity lépe ventilovat a jak docílit úlevy.

foto: unsplash.com/Paola Chaaya

DUHOVÝ MOST

Existuje pověst o duhovém mostě, kam se dostanou zvířata, která někdo blízký miloval. Jsou tam louky, lesy, kamarádi, hojnost potravy i pití. Ti, co byli nemocní, jsou zdraví, staří se stávají opět plnými síly a všichni jsou v harmonii a šťastní. A jednoho dne se objeví milovaný člověk a odejdou spolu přes duhový most a už je nikdy nic nerozdělí. Tato pověst je připodobněním biblického nebe pro zvířata. Spousta z nás odmítá myšlenku, že zvířata nemají duši, a proto nemají přístup do ráje. Není jediný důvod, proč by po smrti neměli mít také své místo, kde budou konečně šťastni. Navíc je myšlenka, že smrt není definitivní, že milovaný pes neodešel navždy, že jen čeká na lepším místě a jednou se zase setkáte, velice uklidňující a zahání bolest. Ať je to pověst pravdivá nebo zcela smyšlená, pevně věříme, že to nádherné místo za duhovým mostem existuje a všechna naše zvířata se tam mají tak krásně, jak si zaslouží.

 foto: pixabay.com/pexels

POŘÍDIT SI NOVÉHO PSA

Zdá se to jako první volba, která každého nezúčastněného pozorovatele napadne. A je pravda, že v mnoha případech je to i velká pomoc. Někdo si jede dokonce ještě v den smrti pro psa nového. Štěně nebo adoptovaný pejsek může pomoci zaplnit to prázdné bolavé místo, přehlušit to ticho v domácnosti, nedovolí vám všimnout si situací, ve kterých tu najednou někdo chybí – nikdo nesebere salám upadnutý na zem, o nikoho nezakopnete ve dveřích a nikdo neštěká na zvonek. Starost o nového člena navíc přenese pozornost ze stesku k nutným záležitostem, a tak zaměstnáte hlavu. Pro někoho je ale takto rychlá „náhrada“ neuctivá, necitelná vůči psovi zemřelému a mnozí ji nechtějí. Navíc hrozí samozřejmě neustálé srovnávání a zbožšťování psa původního a tomu se chtějí někteří chovatelé vyvarovat, proto si dávají s pořízením dalšího mazlíčka na čas. A třeba patříte k těm, kteří se nemůžou srovnat se ztrátou psa natolik, že už si nechtějí pořídit žádného. Jednak z důvodu piety rodinného příslušníka, kterého přece nemůže nikdo nahradit a jednak ze strachu, že se tato situace bude opakovat. Nemůže se vám nikdo divit, že tak bolestný zážitek už nechcete nikdy zažít, ale čas toto rozhodnutí možná změní. Přece jenom – jednou pejskař, navždy pejskař. Časem vám začne to neustálé čenichání, chlupy všude a vycházky v mrazu a dešti prostě chybět.

foto: pexels.com/Ray Bilcliff

Ať už si pořídíte psa nového nebo si dáte na čas, ať už propláčete týden nebo měsíc, věřte, že jednou vám bude lépe. Choďte ven, stýkejte se s dalšími lidmi a neustávejte v aktivitách, které jste dělali spolu s vaším parťákem. Nebudete z toho mít takovou radost jako dříve, ale rozhodně se vám uleví. A za nějakou dobu zjistíte, že pohled na místo, kde lehával váš pes, není už tak bolestivý. Psi tráví s vámi čas, který potřebujete, jste s nimi šťastni a to je jejich úkol, který plní svědomitě. Nikdy nezapomenete, navždy budou ve vašich srdcích.