Jak jsme se vydali se psem k moři

foto: se svolením Martina Veselého

Plánujete letní dovolenou u moře a napadlo vás vzít psa s sebou? My to vyzkoušeli a celou příhodu vám pro pobavení i poučení věnujeme.

Jsou tomu již skoro tři roky, co jsme se rozhodli jet k moři. Rozhodnutí to bylo téměř ze dne na den, a kromě pátrání po ubytování jsme museli rozhodnout i to, kdo nám pohlídá naši fenku československého vlčáka Bernie. A najednou tu byl nápad – je jí 7 let a ještě nebyla u moře, co kdybychom jeli s ní? A tak se hledalo ubytování, kam může pes. Zjistili jsme si, zda naše očkování platí i v Chorvatsku, kam jsme se rozhodli jet, a zvolili nejbližší destinaci vzdálenou od Brna nějakých 650 km, takže takových osm hodin autem.

foto: se svolením Martina Veselého

Cesta

Rozhodli jsme se pro cestu přes noc, kvůli horku, aby s námi Bernie vydržela. Taky jsme naplnili láhve s vodou, vzali misky na jídlo, nalepili na okna kufru stínítka, aby případné slunce druhý den nepeklo našeho pejska za živa. To, že přes tyto fólie není moc dobře vidět přece nevadí.  Cesta ubíhala dobře, Beruna spala, občas koukala na kolemjedoucí auta a pak, světe div se, zase spala. Dvakrát jsme zastavili na delší pauzu, kdy jsme ji vyvenčili hned vedle venčících se řidičů kamionů, dali napít a nabídli jídlo, ale krom vody si nic nevzala. Ve Slovinsku jsme sjeli z hlavní cesty a začali si to šinout malebnými cestičkami, malé vesničky se pomalu s vycházejícím sluncem probouzely a my za každou zatáčkou a větším kopečkem netrpělivě očekávali první výhled na moře. Začali jsme se probírat vzpomínkami, kdy jsme viděli moře poprvé, jaké pocity to v nás vyvolávalo a najednou jsme se tak nějak vrátili do dětství, nejen vzpomínkami ale i natěšeností. Konečně se to modré, placaté a v oparu, vynořilo před námi a my věděli, že jsme to dokázali. Sice nás čekalo ještě pár hodin do finále, navíc probouzející se zemí a tím i provozem, ale člověk má najednou pocit, že vyhrál.

Poprvé moře

Na místo jsme dorazili asi v 7 ráno a hned se šli podívat na moře. Kvůli němu jsme sem přece jeli. Seběhli jsme po kamenných schodech k silnici a po ušlapaných klouzajících cestičkách jsme spěchali k prvnímu smočení. Berunka vodu miluje, plavala by pořád, a proto jsme byli zvědaví, co na to bude říkat, tedy, jak se bude tvářit, až zjistí, že je to slané. Prošli jsme kolem kamínkových pláží a hledali místo, kde nebudeme nikomu se psem zavazet. V sedm ráno to naštěstí nebyl takový problém a zakotvili jsme na skálách s vybetonovaným přístupem do vody. Bernie táhla jako splašená, už chtěla pít a plavat. Snažili jsme se vyhnout střevním potížím z vypití velkého množství slané vody, a tak jsme se ji pouštěli k moři pomalu. Vběhla packami do té průzračné vody, ponořila čumák a zarazila se. Začala prskat a u toho se podívala na nás, jako jestli za to můžeme my, jestli jsme to udělali naschvál. Ale odpor nebyl tak veliký abychom si nemohli alespoň kousek zaplavat – hlava víc držená nad vodou a časté tendence vrátit se na břeh, taková byla první tempa naší fenky. Každopádně první seznámení jsme zbytečně neprotahovali a po pár metrech uplavaných a pár deci vypitých jsme se odebrali ubytovat.

foto: se svolením Martina Veselého

Ubytování

Našli jsme krásné ubytování s přijatelnou cenou, dobrými recenzemi, a hlavně nevadil pes jakýchkoli velikostí. Byl to pokoj bez kuchyně přes Airbnb v rodinném domě. Jelikož jsme se báli, že by bylo potřeba odejít a nechat psa doma, táhli jsme s sebou celou cestu i Berunčinu klec. Nemohli jsme riskovat, že by tato situace opravdu nastala a my nechali cizí, krásný prostor napospas našemu ničiteli. Po příjezdu jsme však zjistili, že pokoj je tak maličký, že nemáme kam klec umístit. A tak se naše nadměrné zavazadlo stalo zcela zbytečným a situace, kdy bychom měli zanechat psa samotného, nastat nesměla.

Koupání

Od majitelů pokoje jsme se dozvěděli, že psi mohou do vody pouze na skálách a na plážích pro ně vyhrazených. Šli jsme tedy hledat psí pláž. Naštěstí nebyla od našeho ubytování vzdálena moc daleko, horší bylo, že nebyla úplně velká. Nacházela se v jedné zátočině, celá z kamínků a od skály k moři byly asi tři metry. Dokážete si představit, jak lehce se procházelo v kamínkách kolem ne příliš vzdálených psů. Poté, co jsme se usadili a nějak aklimatizovali, rozhodli jsme se jít smočit. Přístup vypadal pozvolný, bez větších kamenů, takže žádný problém. Ten se ale objevil záhy, a to na druhé straně vodítka. Beruna odmítala vejít do vody – prý to ráno stačilo a už se koupat nepotřebuje… nikdy! Normálně by se to vyřešilo samo, šli bychom plavat a ona by buď zůstala na břehu nebo by plavala za námi, ale s tolika psi kolem? A tak se šlo plavat, vodítko v ruce a Berunce milé nezbylo než jít s námi. Samozřejmě nám dala svou nevoli jasně najevo – lozit po zádech a drápat holou kůži, to je pravá pomsta. Začali jsme se tedy v koupání střídat, sem tam jsme ji vzali ochladit, ale to lezla hlavně po kamenech, jen se moc nenamočit. Takže jsme hodně času trávili na pláži, ostražití vůči všem pejskům, kteří byli na volno, nekonfliktní a vesele dováděli s pány ve vodě. My se podívali na tu naši princeznu, která byla ten nejnešťastnější pes, a říkali si, kde jsme udělali chybu.

foto: se svolením Martina Veselého

Psí pláž

Nejdřív nám to přišlo nefér, že musíme být uvězněni na takovýchto, často přeplněných, plážích. Ale zažili jsme situaci, proč se asi toto opatření zavedlo. Přece jen někteří čtyřnožci nejsou tak čistotní jako náš vlčák a je jim jedno kde to pustí. Když přijdou navíc s laxními majiteli, je o zábavu postaráno. Pejsek zanechal hovínko těsně na břehu, což znamená, že nejpozději druhá vlna, která omývá tento břeh, vezme inkriminovaný bobek s sebou na širé moře, plave a motá se mezi lidmi a psi na hladině. Majitel onoho psa byl zrovna ve vodě a volal na partnerku o pytlík, ta jej nemohla najít a když jej konečně dostal, jal se pomalu lovit exkrement, ale ejhle, vypadalo to na veliký hlavolam. Když totiž nabral vodu do pytlíku, bobek plaval nahoře. Ulil trochu vody, ale vzhledem k tomu, že výkal plaval na hladině, vždy ulil jen předmět, který lovil. A toto opakoval hned třikrát, než mu došlo, že takhle to nepůjde. Nakonec si nasadil pytlík na ruku a bobek sebral. Málem sklidil aplaus od všech přihlížejících na pláži. Další půl hodinu do vody nikdo nešel. Přece jen celá anabáze trvala kolem pěti minut a každým vylitím a znovu nabráním se odlupovaly a uplavávali kousky bobku pryč. Všichni si, stejně jako my, představovali, jak by se ponořili a zbytek hovínka jim ulpěl třeba na čele. A taky jsme přemýšleli, kolik asi takových exkrementů pluje celým mořem a mysleli na paní, která nás vyhodila ze skály hned za rohem, že se bude, díky proudu, za chvíli koupat právě ve zbytcích tohoto hovínka.

foto: se svolením Kateřiny Veselé

Po příchodu od moře, jsme Bernie vždy osprchovali čistou sladkou vodou, aby ji sůl nezpůsobila kožní problémy a nebylo ji nepříjemně. Následovaly procházky po nábřežích a časté odpovídání, že to není vlk, ani husky a že opravdu nemá modré oči. Ale to není dáno mořem, Chorvatskem či zahraničím, tyto otázky jsou běžné i doma na ulicích. Stejné jsou i sebevražedné sklony dětí a asi pomstychtivost rodičů, kdy při pohledu na našeho psa začnou děti utíkat s jekotem a rodiče přidávat: Vlk, utíkej!

Náš pětidenní pobyt se každým dnem dramatizoval. Beruna totiž už poznávala cestu k psí pláži a odmítala tím směrem jít. Znamenalo to hledat nové a nové cesty, aby nepoznala, kam máme namířeno. Nakonec jsme byli rádi, že nejsme třeba na třítýdenní dovolené a že trápení oběma stranám bude brzy konec. Celá dovolená se nakonec obešla bez šrámů, bez kožních či střevních problémů ze slané vody, dokonce ani žádný pes na pláži neutrpěl újmu. My si to však užili a víme, že příště pojedeme k moři bez ní a spokojeni budou všichni.

foto: se svolením Kateřiny Veselé

Rady pro vás

A proto ve zkratce vězte, že přemýšlíte-li o dovolené u moře s vaším psem, dejte pozor na následující:

·         Zjistěte si povinné očkování a čipování do vybrané destinace

·         Zajistěte psovi komfort při cestování, dostatek zastávek, vody i času na jídlo

·         Po příjezdu na místo aklimatizujte psa delší procházkou a dostatkem tekutin

·         Zjistěte si možnosti, kde se smí pes koupat a kam má přístup zakázán

·         Seznamte jej se slanou vodou a dejte pozor, aby nevypil vody moc, má projímavé účinky

·         Po koupání v moři psa vždy omyjte normální sladkou vodou

·         Myslete na teplotu a vyhledávejte místa se stínem

·         Mějte připraveny sáčky na exkrementy při sobě a pohotově jednejte, proudy jsou rychlé

·         Zvažte, jestli bude pro psa přínosné cestovat daleko, a navíc ke slané vodě

foto: se svolením Martina Veselého

I když je váš pes milovníkem vody, rád se koupe, plave a hraje si v ní (tak jako ta naše), není to vždy zárukou, že u moře bude spokojený. Na internetu kolují spokojení chovatelé s přešťastnými psi na pláži a v moři a možná jsme my jen výjimkou potvrzující pravidlo. Každopádně, pokud se rozhodnete k moři jet i se svým chlupáčem, přejeme mnoho štěstí a hlavně zábavy. Ta vás čeká každopádně.