Co dělat, když zemře milovaný pes

 foto: pixabay.com/Engin Akyurt

Odešel vám drahý člen rodiny, čtyřnohý kamarád a vy nejen, že se s tím musíte vyrovnat, ještě se musíte postarat o ostatky. Ale jak?

Smrt je téma nepříjemné a většina z nás se hovoru o smrti našich drahých chlupatých přátel snaží spíše vyhnout. Bohužel je smrt nevyhnutelná a ačkoli se na odchod mazlíčka připravit nedá, zavírat před ním oči vám také nepomůže. Navíc vás čeká nejen truchlení a emocionální překonání této ztráty, ale také musíte vyřešit, co s tělem zemřelého pejska. Možností je mnoho a pokud nebyl váš pes otráven nebo nezemřel na nějakou nakažlivou chorobu, nemusíte to nikde hlásit a stačí se rozhodnout zcela dle vlastního uvážení.

foto: unsplash.com/Helena Lopes

POHŘBENÍ NA ZAHRADU

Mysleli jste si, že svého psa pochováte pod vzrostlým stromem, budou mu tam zpívat ptáci a vy si za ním čas od času zajdete popovídat? Od roku 2014 to není tak jednoduché, jak byste chtěli. V platnost totiž vešla vyhláška č. 82/2014 Sp. o hygienických a veterinárních požadavcích, kde se zkonkretizovala omezení, za kterých můžete psa pohřbít na vlastní zahradě. Hrob musí být vzdálen 200 m od vodního zdroje, 100 m od obydlí (dům, rekreační objekt apod.), 100 m od pozemní komunikace (nepočítá se příjezdová cesta) a 50 m od sousedního pozemku. Z toho vyplývá, že vaše zahrada by musela být opravdu veliká. Navíc musí být mrtvé tělo (odborně kadáver) posypáno nehašeným vápnem či jiným desinfekčním prostředkem a pokud jej vkládáte v obalu, ten musí být rozložitelný a nesmí poškozovat životní prostředí. I velikost a hloubka hrobu je přesně definována, místo musí být označeno datem a zůstat tak po dobu deseti let. Musíte také zamezit vniknutí jiných zvířat. Jak je vidět, pochovat psa doma na zahradě a k tomu legálně není skoro možné.

 foto: pixabay.com/theOtherKev

KAFILÉRIE

O tomto místě jste jistě slyšeli ve vztahu k likvidování zbytků hospodářských zvířat, především při různých epidemiích zvířecích chorob. A ano, dokonce i tělo zesnulého psa můžete nechat odvézt do kafilérie. Je to možná překvapivé, ale tento způsob je stále nejpreferovanější. Do kafilerie se totiž dostanou domácí mazlíčci po euthanasii, ale stejně tak i zvířata zesnulá doma. Veterinář uloží zvíře do boxu a nechá odvézt do asanačního podniku, kde jsou ostatky sterilovány za velkého tlaku a teploty (alespoň 130 °C), vznikne masokostní kaše, která poté pokračuje dále na spálení v cementárnách, využije se v bioplynových stanicích nebo jako hnojivo. Toto „pohřbení“ je zcela legální, hygienické, ekologické a podléhá přísným kontrolám. Nicméně pro mnohé chovatele je nepředstavitelné, že by poslali tělo svého kamaráda na hromadné spálení s ostatními živočišnými zbytky. Přece jen v asanačních podnicích asi nebudu zacházet s mrtvým tělem s nějakou velkou úctou a empatií, kterou byste si pro svého parťáka představovali.

ZVÍŘECÍ HŘBITOV

Pokud nemáte pozemek dostatečně velký, aby splnil všechny požadavky na pohřbení, můžete nechat svého miláčka uložit na zvířecím hřbitově. Funguje prakticky stejně jako hřbitov pro lidi. Jsou dodržovány rozestupy, hygienické podmínky a také je zaručena legislativní korektnost. Správci hřbitova vám nachystají rakev, do které přivezeného pejska položíte nebo jej můžete pohřbít v jeho dece či s jeho pelechem. Po slehnutí zeminy si hrob osázíte a vyzdobíte, jak je vám libo. Někdo sází stromy, které jsou ale většinou na hřbitovech nežádoucí, kvůli velkému vzrůstu. Doporučují se trvalky či sezónní květiny. Můžete svému psu nechat udělat náhrobní kámen s fotografií a nosit mu na hrobeček hračky. Dokonce pokud nemáte mnoho času nebo je hřbitov z ruky, správa některých hřbitovů nabízí celoroční péči o hrob, dle domluvy i sázení květin. Zní to jako idyla, problém je ale v počtu zvířecích hřbitovů. Není jich mnoho a jelikož je nezřizují města, ale soukromníci, kteří musí splňovat přísná kritéria, nevypadá to, že by jich přibývalo. Spíše naopak. Kapacity se rychle plní a při dodržování tlecí lhůty alespoň 10let se jen tak neuvolní. Také je tu riziko, že si podnikatel rozmyslí plány s pozemkem a najednou budete mít místo hrobečku činžovní dům.

foto: pixabay.com/GailRubin

KREMATORIA PRO ZVÍŘATA

Zdá se to jako vtip, jako módní výstřelek, ale vzhledem k možnostem, jak důstojně vyřešit ostatky vašeho miláčka, se jeví krematorium jako dobré řešení. Když se v roce 2003 otevřelo první, vyvolávalo to spíše smích, ale dnes jich je po republice hned několik a obrací se na ně čím dál více zákazníků. V nabídce jsou smuteční obřady s hudbou, květinovou výzdobou, video projekcí či prezentací fotek vašeho mazlíčka. Taky uren je mnoho druhů – keramické, kovové, dřevěné, skleněné ale i rozložitelné, pokud budete urnu zakopávat.  Můžete mít nádobu s tlapkami, barevnou, s nápisy, s bižuterií. Máte také možnost nechat si popel dát do šperku a nosit jej stále s sebou. Dále se nabízí odlitky tlapek, pamětní skla s popelem, a dokonce si můžete nechat udělat z popela diamant až do velikosti jednoho karátu. Jelikož se kremace stává čím dál populárnější, rostou možnosti jak, do čeho a samozřejmě i za kolik dopřát svému pejskovi důstojné rozloučení. Výhodou je stoprocentní jistota popela pouze z vašeho zvířete, protože v kremační peci je zvíře samo. Vy si potom můžete popel rozptýlit na loučku nebo pejskovo oblíbené místo, zakopat na zahradě (na to už se nevztahují žádné vyhlášky), anebo vystavit na poličku, třeba vedle trofejí.

foto: unsplash.com/Patrick Hendry

Všechny tyto druhy „pohřbu“ jsou snadno dostupné, etické ale samozřejmě i finančně náročné. Ale ať už zvolíte kremaci nebo tajně pohřbíte svého psa na zahradě, důstojné rozloučení a uložení ostatků člena vaší domácnosti je důležitý krok, který vám pomůže překonat bolest ze ztráty. A třeba se jednou zase všichni setkáme na lepším místě.