Anální žlázky – kde se nachází, k čemu slouží a na co si dát pozor?

Jedná se patrně o žlázy, které předchůdci psů používali ke značkování svého teritoria, k pachové obraně či k vábení jedince opačného pohlaví. Co se stane, při ucpání análních žlázek sekretem? Která plemena inklinují k častějšímu ucpávání?

Anální žlázky jsou uložené pod ocasem po stranách řitního otvoru. Jde o pachovou žlázu, která za normálních okolností je naplněná sekretem, tj. nažloutlou tekutinou, která odchází spolu se stolicí či ji může pes pustit při strachu. V případě, že nedojde k vyprázdnění, sekret se postupně zahušťuje, až dojde k úplnému ucpání, což vede k zánětu či k prasknutí a tvorbě píštělí. Které vypadají jako hnisavé ranky do kůže vedle řitního otvoru, ze kterých vytéká hnis, sekret žláz i krev.

Přestože je vypozorováno postižení paraanálních váčků u malých a středních psů, může však postihnout každého čtyřnohého chlupáče. Faktory, které mají jistým způsobem vliv na přeplnění análních váčků, je málo častá stolice, zácpa či nedostatek pohybu.

Charakteristické symptomy

Mezi typické příznaky patří tzv. sáňkování psa, kdy pes jezdí zadkem po zemi, neboť dochází při ucpání análních žlázek ke svědění, dalším viditelným projevem je olizování konečníku či okusování ocasu a zvýšený neklid. Paradoxem je, že i vykusování srsti na jiné části těla, jako například na břiše, na stehně apod., může rovněž být způsobeno problémem s ucpáním žlázek.

Pomoc neboli léčba

Sekret z váčků je nutné odstranit. Tento úkon je třeba nechat na odborníkovi, tj. veterinárním lékaři, který i zváží daný stav a zvolí následný postup. Mnohdy stačí přeléčit antibiotiky, u velmi problematických případů je někdy doporučeno operativní odstranění análních váčků.

Důležitá je prevence

Předně je třeba uvést, že u psů, kteří nejeví žádné problémy, se preventivní vymačkávání nedoporučuje, neboť vymačkávání naopak stimuluje k další tvorbě sekretu. U psů, kteří trpí na ucpávání análních žlázek či mají sekret natolik hustý, že zkrátka nedochází k řádnému odchodu se stolicí, je třeba pravidelné mechanické vymačkávání, frekvence je však individuální záležitostí v řádu měsíce či měsíců.

V rámci prevence je důležitý dostatečný pohyb psa. V případě zaznamenání výše uvedených symptomů, kdy pes sáňkuje apod., je třeba ihned navštívit veterináře.