Zaostřeno na psí kulturu

Naše zvířata s námi mají mnoho společného. Na otázku, proč s nimi sdílíme život neexistuje jednoznačná odpověď. Odlišné důvody se promítají i do vzájemného soužití. 

Pes vidí svět svým způsobem

Život se zvířaty nám může poskytovat mnoho jedinečných zážitků i zkušeností, pokud se od nich chceme naučit jejich přirozenému nadšení, důvtipu, citu a neposlední řadě i odpuštění. Svízel nastane, pokud si přestaneme uvědomovat, že pes, na rozdíl od člověka vidí svět svým vlastním odlišným způsobem. Lidské představy umocněné touhou po vzájemném sdílení lásky a přátelství se tak mohou snadno rozcházet. Kamenem úrazu nemusí být jen mentalita psího plemene. Za konflikty, které mohou vznikat hledejme především sami sebe. Přirozené potřeby psa jsou stejné jako naše. Má-li zvíře žít spokojeně v lidské společnosti měli bychom se bez výmluv zasadit o odpovědnou péči. Ta, začíná tím, že psa naučíme poslouchat. Pravidla pro chování zvířat jsou jasná. Za předpokladu, že jsou zřejmá i člověku, který si pořídí psa nebude mít vzájemné soužití chybu.

Základní pravidlo

Aby bylo vaše zvíře dobře vychované, stačí ho ve skutečnosti naučit základním pravidlům, co dělat, aby s vámi spolupracovalo a cítilo se přitom bezpečně. S potřebnými znalostmi můžete svého psa naučit všechno, co potřebuje znát. Kdo tohle podcení, problémům  chováním svého psa se nejspíš nevyhne.Uvazovat psa na řetěz u boudy, zavírat ho před návštěvou do garáže, venčit ho na chmurných pláních Antarktidy, kde se zaručeně nepotká s jinými psy se kterými by se porval do krve přece není řešení.

Sociální potřeby

Pes má podobně jako člověk svoje sociální potřeby. Ruku na srdce. Budete si vážit nadřízeného, pokud u vás nebude vzbuzovat přirozenou autoritu? Jak se budete chovat, když vycítíte, že ten člověk sám neví, co chce? Se psy je to stejné. Potřebují respektovat důvěryhodnou osobnost. Autoritu. Vůdce smečky. Je to přirozené. U vlků to zvyšovalo šance na přežití. Můžete namítnout, že psi nejsou vlci. To zajisté nejsou, ale po svých předcích zdědili potřebu sociálního uspořádání. I kdyby to neznělo vašim uším dobře ve,- „smečce“ ve které jste vy, váš pes a vaše rodina musí někdo zastávat roli „ alfa vlka“, čili absolutního vládce. Pro mnoho lidí je to nepochopitelné. Naproti tomu jsou tací, kteří si roli „vůdce“ke smůle psa vykládají  k obrazu svému. V tvrdém vztahu drsného pojetí sluha a jeho pán. Promiňte! Vážně si myslíte, že vylévat si na psu svoje emoce, protože s vámi se taky nikdo nemazlí je fér? Nevhodné lidské vedení směřuje k jedinému. K psychickému útlaku psů trpících obavou z opuštění. Ať se vám to líbí nebo ne, mít oddaného kamaráda nebo otroka je sakramentský rozdíl.

Dokud nepochopíme situaci z pohledu psa a nepřizpůsobíme tomu své úsilí nic se nezlepší.