Vzpomínka na Irák

Šestiletý německý ovčák Bodo a jeho psovod  Joaquín Mello spolu v roce 2009 sloužili u vojenské policie v Iráku. 

Mello spolu s psovodem od útvaru vojenského letectva dostali úkol, zajistit průjezd konvoje nedaleko Nadžáfu, což znamenalo prozkoumat bezpečnost cesty, včetně  trosek obydlí stranou od cesty. 

Psovodi se dohodli, že Mello se seržantem Bodo zajistí cestu před průjezdem konvoje a letecký psovod prozkoumá cestu za ním. 

„Měl jsem psa na zatahovací šňůře. Cítil jsem, že je Bodo neklidný. Držel se za mnou. Snažil jsem se ho přimět, aby šel dopředu. Nechtěl. Vytušil jsem, že ho něco znepokojuje. Naklonil jsem se k zemi a naslouchal, než jsem mu dal povel, aby hledal. Třebaže vzorně poslouchal, tentokrát hned neuposlechl. Místo toho prudce trhl vodítkem, takže mě strhl nazpět, čímž mi zvedl hlavu od země. V té chvíli jsem uslyšel hvízdnutí výstřelu a náraz kulky do kamene. Do očí mi vletěl oblak prachu a písku, takže jsem nic neviděl. Vojáci z obrněného MRAPu na mně volali, abych se vrátil. Byl jsem dočasně oslepen a bez pomoci kamaráda bych se do bezpečí vozidla nedostal,“ vzpomíná Mello. 

K lekci, které se mu dostalo osvětluje:  „Ta kulka zasáhla zem kousek od místa, kde jsem měl hlavu. Kdyby se mnou Bodo neškubl dostali by mně přímo do hlavy.  Je možné, že slyšel skrytého střelce a zvuk střely a řekl si: „Tatínek je v nebezpečí,“ a zatáhl za šňůru. Zachránil mi tím život.“ Vylíčí psovod Mello kritický moment, kdy si poprvé uvědomil, co je to válka. 

 „Dělal jsem jen svou povinnost. Ten kdo se vyznamenal je Bodo,“ zdůvodnil Mello svému veliteli, proč nechce zažádat o odznak bitevní akce. 

Na den, kdy mu seržant Bodo, jeho věrný pes zachránil život  Joaquín Mello, jak sám říká  do smrti nezapomene.