Vyhodili ji na dálnici, ale dostala šanci

Poskytnutí útěchy jinému člověku posiluje naše přesvědčení o tom, že jsme laskaví, schopni pomoci. Útěchu podobně jako člověk potřebuje i zklamané zvíře.

Kříženka jezevčíka Beruška měla smůlu. Její pán se jí zbavil tím, že ji vyhodil na dálničním odpočívadle z auta. Opuštěná, na smrt  vyděšená z rušného provozu a cizích lidí se naštěstí díky hlídce dálniční policie dostala do psího útulku.

Bylo znát, že jednoduchý život zřejmě neměla. Vyskakovala při každém zvuku, krčila se před lidmi, bála se naprosto všeho. Prožívala  tolik strachů, že by jimi zaplnila knihu o fobiích. Ale nakonec se na Berušku přeci jen usmálo štěstí.

„Když jsem ji poprvé viděla, klepala se chudinka v koutě kotce. Jako se štěnětem se s ní asi nezacházelo nejlépe. Když jsem si ji odvážela domů, celou cestu zoufale kňučela. Nemáte představu, jak byla šťastná, když se mi mohla poprvé schoulit na klíně. I když se svého strachu ještě úplně nezbavila, pomalu se začíná uklidňovat. Je to úžasný pocit vidět, jak se její chování mění v klid a pokoj. Jak dává najevo, že už se cítí líp. Třeba tím, jak něžně mi olizuje ruku,“ popisuje stav „adoptované fenky“ její nová panička Věra.

Roční kříženka jezevčíka tedy dostala šanci. Žít s člověkem, který jí poskytuje fyzický pocit jistoty tím, že ji hladí, drbe, chová  a oslovuje Beruško. „Je učenlivá a snaživá. Každým dnem lepší. Bude z ní dobrá kámoška,“ věří paní Věra.