Veterinární lékař vypráví (18)

Udržet při naší práci klid je účinnější než se rozzlobit. 

O standardech výkonnosti se mluví všude. Doba, kterou člověk potřebuje k tomu, aby dosáhl přijatelné úrovně výkonnosti, závisí na druhu práce a předchozích zkušenostech. Kdo není zvyklý na atmosféru neustálého testování výkonnosti může mít s dosažením požadované úrovně potíže. Hrozí něco takového veterinárním lékařům?    

Odborný lékař není utěšitel

„Nehrozí! Získat to, čemu se říká důvěra v naší profesi trvá značně dlouho. Zaujímáte-li ve společnosti určité vymezené místo musíte se podle toho chovat.  Ordinující veterinář si nemůže odskočit na oběd, a přitom si jako úředník na magistrátu obstarat nákupy nebo dát před pacientem přednost kafíčku. Tím neříkám, že by všichni klienti měli pro naši práci vždycky pochopení. Čekání není příjemné v čekárně u zubaře ani veterináře. Podívejte se na to očima lékaře. Kolik času potřebuje na prohlídku zvířete, stanovení diagnózy a vlastní ošetření. To se odbýt nedá. Optimum je 30 minut. V čekárně máte klienty s různými zvířaty, která vyžadují individuální přístup i péči. To si bohužel lidé, kteří přijdou bez objednání většinou neuvědomují.

Den jako „korálek“

Kolik korálků má doktor na pomyslném radostném i bolestném růženci světla od pondělí do neděle, ví jen on sám. “Kolik podob má můj pracovní den? Desítky. Denní průměr v ordinaci je kolem 23 pacientů. Co z člověka nevyprchá? Situace, které vybočují z normálu. Třeba včera. Do ordinace přišla s pejskem zoufalá paní. Zvíře bylo týden po chirurgickém zákroku. Nekrotická rána po špatně  ošetřeném vlčím drápu dobře nevypadala. Paní tvrdila, že přišla, protože veterináři, který zákrok provedl nedůvěřuje.  Na hnijící ráně při převazu nic neznepokojivého neshledal. Šlo o akutní stav! Myslím, že paní, která přišla za pět minut dvanáct došlo, že podceňovat reference se nemusí vyplatit. Hodinu před půlnocí mi zavolat klient, abych rychle přijel, že se s fenkou, které bylo diagnostikováno selhávání ledvin je zle. Oba jsme věděli, co to znamená. Když jsem dorazil na místo v celém domě se svítilo. Pán na zvonek ani volání nereagoval. Otevřel jsem si vrátka a vešel. Po pár krocích se na mně vyřítil druhý německý ovčák. Naštěstí se mi ho podařilo uklidnit. Pustil ho na mně, jako na vetřelce. V domě mi došlo proč to udělal? Přepadla ho sebelítost .Opil se, aby ustál a oddálil těžkou chvíli. Rozloučení s jeho věrnou „ovčandou“ po deseti letech přátelství,“ uzavírá neveselé vyprávění rodinný lékař Miloš Havelka.