Veterinární lékař vypráví (17)

Politikaření má špatnou pověst i ve veterinární praxi. 

Veterinárních ordinací a klinik přibývá jako hub po dešti.  Co veterinárním lékařům vynáší popularitu, a co jim může pošramotit pověst, anebo by je mohlo jako v jiných povolání zašlapat do bláta si povídáme s rodinným veterinárním lékařem Milošem Havelkou. 

Srovnání se nevyhneme

„My veterináři si konkurujeme cenou. Nechápejte to jako výzvu ke vzpouře,“ řekne aniž by natíral realitu na bílo. „Ceny za veterinární ošetření jsou v zásadě smluvní. Rozdíly v cenách za srovnatelné úkony jsou patrné nejen ve městech či na venkově. Způsobeny mohou být různými faktory. Nejde jen o režijní náklady, používání různých materiálů či léčiv,   rozdílných laboratorních vyšetřovacích metod a podobně. Ovlivnit je žádným způsobem nemůže ani Komora veterinárních lékařů ČR, kde je pro veterináře vykonávající léčebnou a preventivní činnost členství povinné. Co mne nenechává chladným? Dumpingové ceny za veterinární péči, které si nezadají s hokynařením. Jeden příklad za všechny. Mladý veterinář ze školy má bohaté rodiče s jejichž přispěním si zařídí ordinaci nebo otevře kliniku. Aby se zavedl, nasadí v daném teritoriu působnosti dumpingové ceny za které by nemohl pracovat ani opravář praček. V jistém jihočeském městě, tak příkladně kastrace feny vyjde klienta na 1.500 Kč. Promítněte si to do reality. Od požadavků na operační sál, sterilní nástroje, zdravotnický materiál, přes vlastní jeden a půl hodiny trvající výkon, monitoring pacienta, až po spotřebu energií a mzdu odborného personálu. Za hranicemi taková kastrace přijde orientačně na 250 eur v ambulanci, na klinice na 400 eur a v nemocnici na 600 eur. O čem to vypovídá? O určitém kodexu. Na klientovi zůstává, kolik je ochoten investovat a kde nechá svému zvířeti zákrok provést.“ 

Co by člověka mělo trknout?

„V pojetí českých mravů si můžete dát na ordinaci klidně ceduli „klinika“ a provozovat jí ve sklepě. Na místě možná zjistíte, že pan doktor vyvařuje jehly, aby ušetřil. To je smutné, jako fakt, že kontrolu regulačních mechanismů nikdo neřeší. Postavit se problému naplno, by mohlo bolet, takže je lepší  tvářit se, že všechno je O.K.“ nastolí problém. A proto se ptáme, kam se obrátit, pokud cítíme pochybnosti o správnosti počínání toho kterého veterinárního lékaře anebo s jeho postupem nejsme spokojeni? „Se žádostí o prošetření případu se samozřejmě můžete obrátit na revizní komisi Komory veterinárních lékařů ČR,“ odpoví věcně Miloš Havelka.