Svatobernardský pes

V paměti lidí bernardýn zakořenil jako obraz psa zachraňující alpské cestovatele z lavin. Jisté je, že hospic sv. Bernarda choval toto vlídné plemeno již od roku 1660. Mniši tyto psy používali k tahu, oceňovali jejich zvučný hlas a schopnost vyhledávat stopy v čerstvém sněhu.

Bernardýn je těžkopádný svalnatý pes mamutí velikosti. Třebaže se k záchraně lidí z lavin nepoužívá, je to dobrý hlídač.    

Historie plemene

Původ alpských mastifů se odvozuje od průchodu římské armády Švýcarskem. Svatobernardský pes byl původně agresivní krátkosrstý typ. Vlastnostem dnešního psa přispělo využití krve novofundlandského psa a německé dogy. První standart vznikl roku 1880, přijatý ve Švýcarsku o sedm let později. Název se začal obecně užívat od r.1865.  

Základní údaje

Původ plemene                 Švýcarsko

Vznik plemene                  středověk

Původní účel                     tahoun a záchranář

Nynější účel                      společník

Průměrný věk                  11 let

Jiné názvy                         St.Bernharndshund, alpský mastif

Hmotnost                          50- 91 kg

Výška                                61-71 cm  

FCI - č. 61