Sluch loveckého psa

Sluch psa je smyslovým orgánem, v němž nás pes předčí. Citlivost jeho sluchu je proti našemu lepší zhruba 16x. Sluchová hranice u psa je 35 000 Hz, u člověka 20 000. Pes na rozdíl od nás vnímá ultrazvuky. Vysokofrekvenční píšťalku slyší  200m. Nesmíme však zapomínat, že slyšitelnost je rovněž ovlivněna terénem a porostem. Vysokofrekvenční zvuky jsou více pohlcovány a jejich vlny sraženy, než zvuky s hlubšími tony. To věděli myslivci od pradávna, a proto v lese používali lesní rohy. Ne každé reagování na píšťalku je projevem neposlušnosti. Rozdíl oproti našemu sluchovému vnímání u psa je i vtom, že jeho sluch je víc zaměřen na šelesty a jednotlivé hluky. Máme – li psa na posedu, upozorní nás v době, kdy my nic neslyšíme, na kroky zvěře. Pes- dobře pozná i charakteristicky zvuk našeho auta.  Někteří psi při slavnostní troubením v průběhu honu se vytím přidávají k hudbě. Z naší řeči vnímá pes především její artikulované zvuky naší řeči. Z naší řeči vnímá pes především její celkovou intonaci, sílu zvuku, přízvuk a slovo jako celek, nerozliší jednotlivé hlásky a podobně znejistí a se stejným přízvukem vyslovená slova. Pes také nevnímá slovo jako zobecněný signál. Slovo jako povel je pro něho vždy spojeno s určitou, zcela konkrétní činnost v nějaké standartní situaci.

Někteří milovníci psů jsou přesvědčeni, že jim pes, když na něho mluví, rozumí a citlivě reaguje na to, co mu říkají. Uniká jim, že pes nereaguje na to, co mu říkají, ale na to jak mu to říkají, jaký je přitom jejich ton řeči, gesta a mimika. Pes nás vnímá souběžně s našimi slovními projevy i pachově.