Senát: Zveme vás na konferenci o týrání psů

Registrace: 9:15 – 10:00 

ÚVOD A PRÁVNÍ PŘEDPISY NA OCHRANU ZVÍŘAT 

1. Úvodní slovo místopředsedkyně Senátu PČR Miluše Horská – 5 min 

2. Marcela Lund- prezidentka a zakladatelka Nadace na ochranu zvířat - počátek ochrany zvířat v ČR – 10 min 

3. Ing. Zdenek Burda – historie ochrany zvířat -10 min 

4. Milan Kaucký – NOZ – definice zvířete + nález zvířete – 10 min 

5. ThDr. Kateřina Klasnová – útulky a centrální evidence – 10 min 

6. JUDr. Klára Long Slámová – týrání z hlediska trestního zákona, dopady NOZ – 10 min 

7. RNDr. Pavel Poc – evropská legislativa 10 min 

8. Diskuze – 20 min 

I. blok včetně diskuze 85 minut 

přestávka 15 minut 

VETERINÁRNÍ LÉKAŘI , VETERINÁRNÍ SPRÁVA A POHODA ZVÍŘAT 

1. SVS – MVDr. Zbyněk Semerád - odbor ochrany zdraví a pohody zvířat - 10 min 

2. KVL – MVDr. Jan Nytra – welfare – pohoda zvířat – 10 min 

3. Diskuze – 20 min 

II. blok včetně diskuze 40 minut 

OBĚD 

45 minut 2 

PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI OBCÍ A ÚTULKŮ 

1. Ing. Miloš Petera – zkušenosti města s provozem vlastního útulku – poslanec a starosta Nymburku - 10 min 

2. Gabriela Jägrová, provozovatelka útulku Tachov – 10 min 

3. Diskuze – 20 min 

III. blok včetně diskuze 40 minut 

přestávka 15 minut 

TÝRÁNÍ ZVÍŘAT – PŘEKUPNÍCI A MNOŽÍRNY – PŘÍKLADY Z PRAXE 

1. Sophie Duthoit, Belgie, komerční pohyb zvířat v rámci EU 20 min 

2. Birgitt Thiesmann, Německo, sestřih a komentář filmu - celkem 20 min 

3. Emma Infante, Španělsko, situace ve Španělsku – nelegální transport z ČR– 20 min 

4. Julien Soubiron SPA Francie, Franck Verger, BNEVP, Francie 20 min 

5. Karolína Hájková – monitoring konkrétní množitelky – 5 min 

6. MVDr. Martina Načeradská - množitelé v praxi-zkušenosti z ordinace (ošetřování „vymnožených“ a jako 

papírových prodaných) – 10 min 

7. Mgr. Táňa Čapková – daňové úniky z nelegálního 

8. množení - 10 min 

9. Diskuze – 20 min 

IV. blok včetně diskuze 125 minut  

ADÉLKA

Adélka je mopsí slečna, kterou se před loňskými Vánocemi podařilo odvézt z množírny, kde ona a další psí matky přežívaly mrazy v nevytápěných prostorech bývalých chlévů plných špíny a rodily štěňata. V únoru 2014 si pro ni do útulku přijela nová rodina, ve které žije Adélka dodnes. Adélka má očkovací průkaz a čip, což ukazuje na praktiky množitelů, kteří odebírají psy k množení z důvěřivých domácností. Ty vydávají pejska v dobré víře, že jde do dobrých podmínek. Ten ale poté je využívám jen na „produkci“ velkého množství štěňat plemen, o která lidé mají zájem.  

OSCAR

Jako pětitýdenní štěně byl Oscar odsouzen ke smrti. Množitelé se zbavují zvířat, která jsou neprodejná. Oscar měl nádor oka. Poté, co se dostal do péče veterinářů, speciální léčbou se podařilo zvrátit jeho slepotu. Dnes plně vidí a jediným handicapem zůstává genetická vada, tzv. „třetí víčko“. To může být odstraněno, až mu hlava doroste do dospělých rozměrů. Do té doby se mu musejí pravidelně kapat umělé slzy, aby se oko znovu nepoškodilo tak, jak tomu bylo, když byl malý. Nedávno si ho v útulku vyhlídli noví majitelé.  

FANDA

„Fanoušek byl nejstarší obyvatel Psího útulku U Šmudliny, jak věkem, tak dobou života v našem kotci. Přišel na jaře roku 2008. Tehdy jeho inzerát zněl: Fanda, pes, běhal u Tachova. Uznejte, že z takového inzerátu se těžko zamilujete a nabídnete své místo v srdci pejskovi, o kterém víte jen to, že vypadá jako zabiják. Byl nádherný, vždy plný elánu a dobré nálady. Celý život žil v kotci číslo dvě s fenkou Májou, bez které nedal ani ránu. Mája mu odešla do nového domova i přesto, že jsme nikdy nepočítali s tím, že by se domů tihle dva někdy podívali. Nevzbuzovali v lidech dojem: Jé, ten je krásný! Po Máje odjel i Fanda, do Německa. Nevíme, co se stalo, ale po třech týdnech se Fanda vrátil, protože nechtěl jíst, pít, trápil se. Chtěl zkrátka domů, kde měl svůj režim, stereotyp a svoji boudu, kde se spalo nejlépe. Měl nemocné srdce a léta se mu špatně dýchalo. Spíš to bylo chroptění, než dýchání! Později byl hluchý a většinou nezaregistroval, že jsem přijela, zatímco všichni pejsci stáli u mříží a chtěli pohladit. Časem začal hodně kulhat a na procházky chodil opravdu nakrátko. Dýchání se začalo zhoršovat, hodně propadl v obličeji, často zvracel jídlo a hodně pohubl. Léčili jsme Fanouška necelé dva týdny a pak jsme to vzdali. Už se mu neulevovalo ani po injekcích. Strašně špatně dýchal, koukal se na mě. Ty oči mě prosily, ať to ukončím. Že už nemůže. Jak se otevřely dveře na klinice, bylo jasno. Nikdo nic neřekl, v malé ordinaci jsme se s ním naposledy rozloučili. Jen den poté, kdy se jeho oči za mříží staly hlavní fotografií této konference.“