Rozdíly mezi plemeny

Lidé ovlivňují plemenitbu psů více než deset tisíc let. Zpočátku se šlechtili psi pro jejich povahové schopnosti, ale v posledních dvou století se hlavním plemenářským cílem stala velikost, typ a barva osrstění. Jednotlivá plemena mají specifické vzorce chování a některé typy psů jsou lépe disponovány pro výcvik než jiné.

Pastevecká plemena

Kolie, ovčáčtí psi byli vyšlechtěni ke spolupráci s pastevci a farmáři. Původně byli chováni pro odolnost a schopnost popohánět dobytek.

Severská plemena

Do skupiny nordických plemen patří sibiřský husky, losí pes, japonská akita a čau čau. Tito psi mají silné plece a srst, která hojně líná. Mají obrovskou vitalitu a jsou nezávislí a hrdí.

Hlídací psi

Horští psi, jako jsou bernští salašničtí a pyrenejští, byli vyšlechtěni k ochraně ovčích stád v nepřítomnosti pastevce. Jsou to psi uvolnění a nezávislí, někdy mají sklon k přehnanému bránění. Plemena jako jsou dobrmani a boxeři byla vyšlechtěna a pro ochranu lidských příbytků.

Psi orientující se zrakem

Grejhaundi, vipeti, jelení psi, afgánští chrti a saluka jsou psi stavění na rychlý běh. Jsou poměrně hrdí a drží si odstup. Tato plemena však většinou mají jiné přednosti než jenom vzhled.

Lovečtí psi

Setři, pointři, španělé  a zvláště retrívři jsou šlechtěni k tomu, aby spolupracovali s člověkem a poslouchali jeho povely. Jsou to proto převážně velmi přítulní psi.

Honiči

Blaudhaundi, baseti a bíglové byla původně plemena určená ke sledování pachové stopy a k práci ve smečce. Zvukovými signály informují své pány, dobře komunikující s ostatními psy a jsou schopni sledovat i ty nejslabší pachové stopy.

Společenští psi

Čivavy, malá tibetská plemena, pudlové, malí španělé a bišonci se vždy šlechtili s cílem být člověku dobrými společníky. Jsou přítulní, mají rádi fyzický kontakt s lidmi