Psi v roli hlídačů a pastevců

Farmář. Slovo denně skloňované ve všech pádech nejen z důvodu ceněné domácí  produkce potravin. Na něco se přitom, ale možná trochu zapomíná. Na platné pomocníky farmářů dříve i dnes využívané při nejrůznějších činnostech. 

Co vlastně víme, o starobylých kořenech ovčáckých pasteveckých, honáckých plemen psů a jejich uplatnění? 

Psi původně hájili malá stáda domácích zvířat proti vlkům a zlodějům. 

Jak se zvyšoval počet zvířat stali se z nich ovčáci chránící stáda. Neobíhali jen kolem stád a nesháněli je dohromady, ale honili i zvířata na větší vzdálenosti, takže se záhy uplatnili jako honáci. Statní honáci se specializovali na skot, zatímco menší, čilejší psi hlídali na pastvinách ovce a kozy. Můžeme je proto považovat za  předchůdce moderních ovčáků. 

Střežení stád bylo původně úkolem mastifů. Chovatelé dobytka a prasat, ale potřebovali robusní, avšak pohyblivé psy. Vynikajícím honákem se tak stal třeba staroanglický ovčák. S velkými zvířaty si dokázal dobře poradit i korgi nebo švédský valhund. V Německu k tomuto účelu sloužili velký a střední knírač a rotwajler. Ve Francii byl za vynikajícího honce skotu považován flanderský bouvier. V Austrálii vznikl australský honácký pes a několik typů patařů, kteří dodnes pracují u velkých stád skotu. V Maďarsku jako hlídač a obránce stále slouží komodor. V Evropě se uplatňují kuvasz, čuvavač a maremma. U velkých stád ovcí se používal bergamský ovčák a polský nížinný ovčák.  

Tím, jak ovčácká plemena vyvíjela postupně se oddělovala od strážních plemen. Ve Velké Británii tak vznikly kolie. Další plemena ovčáků si svých chovatelských úspěchů připisují Belgie, Nizozemsko, Francie a Německo. Všechna vynikají schopností pracovat se zvířaty, učenlivostí a poslušností.