Psí plemena hýří rozmanitými barvami

Barva srsti se většinou ustálí až po dvou letech života. 

Barva srsti se během prvních měsíců a let po narození psa mění. Příkladně stříbrní pudlové se rodí černí. Pudl apricot červený. Border kolie a šedobílí bobtailové přicházejí na svět černobílí. Ke změně barvy srsti může dojít i po ostříhání. U mnoha barevných rázů plemen se liší barva kořene a špičky pestíků srsti. Černá srst působením slunečního záření získává načervenalou barvu a bílá může zežloutnout. Všimli jste si, že na světlé srsti zanechávají sliny a oční sekret psa hnědočervené skvrny?

Zaostřeno na barvu srsti

Barva srsti je většinou věcí vkusu. Plemenný standart připouští jen zabarvení pro dané plemeno. Odchylky se vylučují. Přesto se  stává, že bílý boxer, čokoládově hnědý pekingský palácový psík nebo žlutě tečkovaný dalmatik mohou být chovateli prodáni za vyšší ceny, než jejich „standartně“ zbarvení sourozenci. Důvod je jasný. Zájemce si kupuje „raritu“. Vybírat si společníka podle krásného zbarvení je svým způsobem lákavé nikoliv však moudré. Barva srsti může prozradit zdravotní problémy. U modře zbarvených psů se může objevit „blue dog disease“ spojená s vypadáváním srsti. Skvrnité zabarvení ovlivňuje tzv. merle faktor. Gen, který se objevuje u dog nebo australských ovčáků. Zkřížením dvou psů s merle zbarvením vznikají takzvaní „bílí tygři.“ Málokdo tuší, že většina „bílých tygrů“ je hluchá nebo slepá. O normálních bílých psech se ví, že mají velmi citlivou kůži. Nepigmentovaná kůže bez srsti nebo s krátkou srstí se na slunci snadno spálí.

Genetika bez iluzí

Intenzita zbarvení srsti je dána geneticky. Pravda nehladí. Šampony nebo potravou se nechá ovlivnit jen málo. Prodejnost šamponů na různé druhy srsti, tím určitě neutrpí. Co se týče potravy z dlouhodobého hlediska zbarvení srsti ovlivnit může. Například u psů, kteří mají v potravě mnoho karotenu může dojít k nažloutlému zabarvení srsti. Podobně na barvu srsti působí  konzumace krmiva a pochutin z řas. Na škodu proto není zvolat: „Zůstaň jaký jsi!“ 

Ať je vaše představa o barvě psa jakákoliv, nechte si při výběru poradit od seriózního chovatele. Psycholog by potvrdil,  že černí psi působí nebezpečněji a bílí přátelštěji, třebaže to o skutečném temperamentu a charakteru psa nic neprozrazuje.