Mimické výrazy a gesta

Psi se na rozdíl od veřejných činitelů nepřetvařují. Pes neumí lhát. Všechno, co vyjadřuje svým postojem, opravdu cítí. 

Když se potkají dva psi nejdříve se vzájemně očichají. Zjišťují tak stáří, pohlaví a postavení společníka. Ke svému vyjádření používají kňučení, vytí, vrčení nebo štěkání. Psi mohou řečí těla a zvuků vyjádřit jen to, co v daném okamžiku skutečně pociťují. 

Tělo psa mluví za vše. U některých plemen je nenapodobitelný i úsměv. Třebaže se lidským srovnat nedá, vidět ho můžeme u australských ovčáků, trpasličích pinčů, border kolií nebo dalmatinů. 

Můžete namítnout, že psí úsměv není ničím jiným než ceněním zubů. Máte pravdu. Jenže pes tímto způsobem může vyjadřovat nejen vzrušení, ale i pocit štěstí. 

Naučíte-li se rozeznávat mimické výrazy a gesta svého psa, což je možné prostým pozorováním, záhy poznáte, že se váš miláček, když na to přijde, dovede i upřímně smát. 

Pes, který se „směje“ je přirozený a uvolněný. Svoji přátelskost dává najevo i vrtěním ocásku. 

Tím není řečeno, že pokud je napjatý nebo když se mu něco nelíbí, by nedokázal dát najevo nevoli vyceněním zubů a vrčením.

Inu, kdo chce svému psu porozumět musí se naučit jeho řeči. 

Je to evidentně snažší, než v případě „jazyka“ činitelů spoléhajících na nezapomenutelná slova bez ohledu na postoje a neverbální komunikační schopnosti.