Lovecká náruživost

Lovecká náruživost je spjata se životem šelem. První náznaky projevů lovecké náruživosti se objevují již při loveckých hrách štěňat. Až později při dospívání a dozrávání instiltivních programů se projevuje jako pohnutka loveckého chování. Oba funkční programy doprovází lov velké kořisti i lov malé kořisti. V názvosloví služební kynologie se pro loveckou náruživost vztahující se k figurantovi, popřípadě všem cizím osobám, používá jako vhodný výraz zloba. Hovoří se proto o rozvíjení zloby, o podmiňování zloby a přes příměs agresivity celého výcviku v obraně. O původu zloby hodně napovídá srovnávání s jinými odvětvími kynologie. Chrti, kteří jsou vypuštěni z ruky a kterým ubíhá tažená kůže, štěkají a vzpínají se se stejným výrazem, jaký vidíme u německého ovčáka před vypuštěním a zadržení.

U štěňat a mladých psů se veškeré nácviky obrany už od počátku odehrávají v loveckém funkčním okruhu.  K rozvoji tohoto chování nesmírně přispívá emoční přenos při řazení mladých psů do kruhu mezi dospělé. U dospělých nezkušených psů s výrazně vyvinutou agresivitou je situace jiná. Zde jsou počátky rozvíjení zloby průkazně ovlivněny agresivním chováním. A to do doby, než se celé zadržení přesune do chování loveckého