Harakiri příbuzenské plemenitby

Datum:
1.9.2014 18:30

O výběru vhodného psa by měl vždy spolurozhodovat poradce chovu.      

O nejvhodnějších partnerech chovné feny nerozhoduje pouze její majitel. Mají-li štěňata dostat průkaz původu, nemůže majitel „nakrýt“ chovnou fenu psem, podle vlastního uvážení. Ve výběru vhodného psa, na základě rodokmenu obou zvířat a z něj vyplývajících vlastností musí mít poslední slovo poradce chovu. 

Co není zakázáno, je dovoleno?

V Holandsku Národní kynologická společnost zakazuje spojení rodiče - děti a (polo)sourozenci. Chovatelé díky tomu mají v pravidlech zcela jasno. Co se toleruje v ČR koresponduje  s dědičnými vadami a poruchami zvířat, ale také známými  otázkami typu: „Co chováš, jak se chováš, a co jsi ochoten dát?“ Bylo jistě pěkné konstatovat, že morální povinnosti chovatelů není co vytknout. Házet poctivé a zodpovědné chovatele nejrůznějších plemen psů do jednoho pytle s těmi, kteří si zodpovědnost za chov nepřipouštějí by správné rozhodně nebylo. 

Pečlivý výběr nezadělává na dědičné vady

Co představuje funkční brzda není třeba rozvádět. S pravdou, zda ona pomyslná brzda funguje v chovech psů všech plemen by měli jít ven funkcionáři klubů. 

Krytí, která se „nepovedla“ aniž by se přiznalo, jak se podepsala na zdraví zvířat je nespočet. Domněnce, že poradce chovu měl zrovna dovolenou se věřit nechce. 

Jenže kdo jiný, než právě poradce chovu rozhodne, že pro slabší fenu, plaché povahy, se zabarvením, které není pro dané plemeno ideální se musí vybrat zdatný, temperamentní a odvážný pes naprosto dokonalé barvy. Že je zvlášť důležité všímat si výskytu dědičných vad a chorob mezi předky psa i feny žádný poradce chovu negovat nemůže. Zodpovědní poradci chovatelských klubů s bohatými zkušenostmi, ale také spolupracující veterinární lékaři mohou potvrdit, že pečlivým výběrem vhodných partnerů se mohou dědičné vady zcela odstranit.