Co přináší intenzivní výcvik

Pro pracovní plemena psů je neodmyslitelný intenzivní výcvik. Svoje výsledky přináší i případě psů nasazených na vyhledávání lidí v lavinách. 

Než mohou být lavinoví psi nasazeni do záchranné akce musí projít důkladným výcvikem. Závisí na něm úspěšnost v praxi. Důležitou součást výcviku představuje rozeznávání pachů, ve kterých se psi postupně zdokonalují dokud nerozeznají pach předmětu, který ležel několik hodin pod sedmdesáti centimetrovou vrstvou sněhu. 

Psi si mimo jiné musí zvyknout na dopravu na lanovce, sněžném skútru nebo ve vrtulníku. Důvod? Ze všeho nejdůležitější je, aby byli nasazeni na místo nehody, co nejrychleji. 

Robin Siggers, náčelník horské služby v horách Britské Kolumbie argumentuje tím, že při záchranných akcích není času nazbyt: „Pravděpodobnost přežití lidí pod lavinou je padesátiprocentní, je-li oběť „pohřbená“ 30 minut. Záleží i na hloubce závalu. Je-li to více než dva metry je naděje minimální, neboť vyhrabat člověka trvá půl hodiny,“ říká. 

Při vyhledávání zavalené osoby čichem může dojít i k odchylce. Pes může zachytit pach kousek od oběti. I tak je určení podstatné, aby je horští záchranáři dokončili sněhovými sondami. Kdyby se snažili hledat oběti pod lavinou jen sondováním v rojnici, mohlo by to zabrat i několik hodin a nikdo by nepřežil. 

Záslužnost psů je ohromná. Necení si jí jen Kanadské sdružení lavinových psů, které nezapomnělo za první  úspěšný zásah poděkovat ani pětiletému labradorovi. 

Keno přispěl k záchraně lyžaře, který před zahájením sezony na neupraveném svahu kotle Curie Bowl uvolnil z vrcholu lavinu.  V oblasti závalu během dvou minut našel rukavici zasypaného lyžaře, který tom místě ležel s rukou nataženou vzhůru, pod metrovou vrstvou sněhu. Na vyproštění muže v bezvědomí záchranářům stačilo 26 min. Za svůj život vděčí sehranému týmu horské služby, kam se úspěšně zapsal i lavinový pes Keno.