Být veterinárním doktorem nemá chybu

Aby mohl zvěrolékař úspěšně léčit musí mít dostatek odborných znalostí a praktických zkušeností. 

O spektru vědomostí potřebných k výkonu vzrušujícího povolání se přesvědčujeme  v průběhu dvou hodinové návštěvy ordinujícího Miloše Havelky, člověka pro kterého neplatí, co můžeš udělat dnes můžeš udělat i zítra. 

Zlatíčko Nelinka

Desetiletou Nelinku do ordinace doprovázejí starší manželé. Údajně jí trápí výrůstek u špičáku, což se neobejde bez prohlídky tlamičky. 

 „A drama může začít,“ vtipkuje doktor s letitými zkušenostmi se psy, kočkami, plazy i hlodavci. 

U vyšetřovacího stolu je v jednu chvíli pěkně  přelidněno. Manželé se nemíní  vzdát myšlenky, že budou doktorovi při zákroku úspěšně asistovat 

„Stačilo by, kdyby mi ji podržel jen jeden,“ snaží se   vybojovat prostor a podmínky k práci „doktor kliďas“.

Zájem paníčků vidět na vlastní oči, jak to v pusince Nelinky vypadá očividně neopadá. Doktorova svatá trpělivost je nepřehlédnutelná. 

„Čistíte krásně. Je to vidět,“ pochválí klienty za dentální hygienu, a soustředí se na bolavou dáseň u špičáku. Zvířeti tím radost nečiní. „Ještě chvilinku!“ Snaží se dokončit ošetření.  Cvak ! Ozve se bez varování.

 „Chtěl jsem být za frajera,“ okomentuje nevoli zvířete pocítěným stiskem zubů doktor. Ukazovák pravé ruky, který mu před týdnem festovně prokousl naštvaný, zatoulaný kocour musí bolet jako čert... 

Majitelé nechápavě kroutí hlavou: „Nelinka je zlatíčko, které by neublížilo mouše.“ Doktor nemá důvod jim nevěřit. Chápe, že čištění mechanicky podrážděné dásně pro pacientku nejpříjemnější nebylo. S injekcí a tabletkami, aby jí to nebolelo bude, podle doktora fit. Manželé jsou spokojeni. Ordinaci opouštějí s radostí, že jejich Nelinka bude zase baštit a chroupat jako dřív.