Bernský salašnický pes

Dobromyslný přítulný obr, úspěšný i na výstavách. Bernský salašnický pes se v Evropě těší stále větší oblibě.

Ve třicátých letech 20. století toto plemeno chovalo mnoho kynologů pro jeho velikost a hlídací schopnosti. Následkem toho ztratil zčásti své základní znaky tj. klid a vyrovnanost a stal se bezdůvodně útočným. 

Problémy v minulosti přinášel i chov menších psů u kterých se projevovala obrna lopatkového pásma. 

Bernský salašnický pes patří mezi pracovní plemena určená  k pohánění stád i tahání vozů, která se snadno učí poslušnosti. Dobromyslný, přítulný obr je úspěšný i ve výstavních kruzích. Nejlépe se hodí do rukou zkušeného psovoda. 

Pro bernského psa je typická lesklá, bohatá, dlouhá, hladká  černá srst  s bohatou vlajkou na ocase, která se nesmí kadeřit, a bílá srst na hrudi doplněná bílými ponožkami a pěšinkou na čele. 

Historie plemene

Jako jiná  plemena bernský pes koncem 19. století téměř vyhynul. Několik dobrých jedinců v okolí Bernu objevil chovatel švýcarských horských psů Franz Schertenlieb a rozvinul s nimi čistokrevný chov. Plemeno se pod dnešním názvem na veřejnosti představilo v roce 1908. 

Původ plemene             Švýcarsko

Vznik plemene              starověk, 20.století

Původní účel                 pastevec, tahoun, soumar

Nynější účel                  společník

Průměrný věk               10-12 let

Jiné názvy                     Berner Sennenhund Bernese

Hmotnost                       40-44 kg

Výška                             58-70 cm